Třída před zvoněním a po zvonění

Přidal: | publikováno: 19. 12. 2012

Zápočtový týden nám skončil a pomalu se připravujeme na vánoční svátky, a tak jsem pro všechny návštěvníky našich stránek vybral, letos už naposledy, krátkou pasáž z knihy Jaroslava Žáka Študáci a kantoři.

Třída před zvoněním a po zvonění

Škola, jak známo, trvá od osmi do jedné. Po obědě bývá zpěv, tělocvik, těsnopis, hry a sem tam i nějaký důležitější předmět. Ale hlavní zápolení kantorů a študáků odehrává se při ranním vyučování, kdy obě strany jsou ještě svěží. Tato doba je rozdělena na pět vyučovacích hodin, mezi něž jsou vsunuty čtyři přestávky, mylně nazývané r e s p i r i a, kteréžto slovo značí o d d e c h. Nezasvěcenci totiž, to jest laikové a vrchní školní odborníci, se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Odtud klamný názor, že žáci v přestávkách odpočívají, pojídají párky s hořčicí a čerpají síly, vitamíny a popřípadě kyslík v školní zahradě.

Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činnosti. Za několik minut musí student opsat matematické nebo jiné cvičení, které si zapomněl doma vypracovat, vstřebat do sebe deset stránek dějepisného opáčka, našprtat dvacet nepravidelných sloves, připravit taháky na kompozici, vykouřit na záchodě papirosu, naučit se básničku a tak podobně.

Naproti tomu v hodině odpočívá po vysilující práci přestávkové, dumá, nebo čte pod lavicí, popřípadě na lavici lehkou literaturu. Čili, jak zní ustálený soud učitelů, žáci sedí v hodině jako pecky, buchty, jelita, slívy, blumy nebo jiný druh ovoce.

Zde musíme, ač neradi, zaznamenati smutný fakt, že někteří nesvědomití učitelé ustavičně odpočívající žáky ruší vyvoláváním, napomínáním, zkoušením, ba i řevem a pouštěním hrůzy. Stane se zhusta, že po celou hodinu student ani oka nezamhouří pro hluk a pekelný randál, způsobovaný bezohledným docentem.

KONVERZACE

V tomto směru jsou zvláště dotěrní učitelé moderních jazyků, kteří mají utkvělou představu, že celá třída se má účastniti takzvané konverzace. Konverzace je podivný druh vyučování, při němž profesor ustavičně něco pokřikuje cizí, žákům neznámou řečí, nutí je, aby vstávali a opakovali po něm konce vět, a jeví dětinskou radost, když se někdo tváří, jako by rozuměl otázce. Podkladem konverzace je obyčejně ponurý článek skličujícího obsahu, který napsal ve slabé chvilce uznávaný klasik cizího národa. Třebas o onom otci, jenž umíraje, děl svým třem synům, že na vinici je zakopán poklad.

“Was haben wir gelesen, Breburda?” 3) ptá se pan profesor, když byl pracně sesmolen překlad článku.

“Haben wir gelesen,” tvrdí Breburda, dívaje se na učitele měkkým, nevinným pohledem.

“Ich frage, was wir gelesen haben, sie Ignorant, sie Papageivogel!” zuří němčinář.

Žák Breburda mlčí.

“Setzen sie sich! Was habe ich gefragt, Vomáčková?”

“Bitte, Herr Professor, ich war gestern krank,” odpovídá pohotově tázaná dívka.

“Schrecklich! Setzen! Also Kubíček.”

“Ich auch,” prohlašuje Kubíček důstojně.

“Das ist abscheulich, v této třídě není možno pracovat, um Gotteswillen, takovej materiál, jste líní jako vši,” burácí učitel, upadaje ve svém hněvu do zvučné mateřštiny.

“Also, was machte der Vater, Pasecký?”

“Ja,” vece Pasecký, zkoušeje válečné štěstí. “Was?”

“Nein,” opravuje se pohotový studentík.

“Verstehen sie die Frage?”

“Ja,” míní Pasecký.

“Also, antworten Sie.”

“Nein,” odpovídá tázaný, střídaje pečlivě zápor a klad.

“Warum denn?” ptá se němčinář hrozivě.

“Jawohl,” triumfuje vyslýchaný student, načež se učitel chytí za hlavu a spílá zkoušenému v jazyku státním i menšinovém. Každý pochopí, že po čtvrthodině nelidského týrání je třída duševně vyčerpána. Odtud všeobecná neoblíbenost jazyků moderních i mrtvých.

Jaroslav Žák

Študáci a kantoři. Přírodopisná studie (1937)

TOPlist