Osud u Boethia a novoplatoniků

Přidal: | publikováno: 11. 12. 2012

Tento text je anotací stejnojmenného článku H. R. Patche, který byl uveřejněn v lednovém čísle časopisu Speculum z roku 1929, jejž vydává Medieval Academy of America. Zabývá se v něm především pojetím Osudu u Boethia a vlivy, které na jeho koncepci měla předchozí tradice.

V úvodu Patch uvádí, že mnozí jsou přesvědčeni o tom, že Boethiovo pojetí významnou měrou vychází z Proklova pojednání De Prouidentia et Fato, jež se nám dochovalo díky středověkému překladu Williama Moerbekského, arcibiskupa korintského. To však Patch zpochybňuje (už kvůli kompozici, která se od údajného vzoru velmi liší).

Ve IV. knize své Filosofie utěšitelky (Consolatio Philosophiae) Boethius popisuje kolo osudu, poukazuje na nestálost a proměnlivost Osudu (fatum mutabilis), jejž podle Prokla nazývá Platón Nutností (necessitas). Ve středu se nachází Boží prozřetelnost (prouidentia diuina), která zajišťuje jeho stabilitu, sama jsouc stálá a jedna (simplex), zatímco vše ostatní leží pod vládou Osudu, jehož sestrou je Štěstěna (fortuna), přičemž oběma je Prozřetelnost nadřazena. Zmíněná proměnlivost je typická pro pojetí Proklovo, jež také postuluje plnou podřízenost Osudu Boží prozřetelnosti, třebaže z pohledu lidského uznává jeho častou záhadnost. Právě Osud je tím, kdo hýbá světem (alegoricky: kolem osudu).

Značný zdroj inspirace představovalo pro Boethia podle Patche dílo Plótínovo. Odkazuje na kruhový charakter pohybu duší kolem Jedna (Boha), jak je vyložen v Enneadách, a připodobňuje jej k proměnlivému Osudu, jemuž odpovídá obruč kola, která se točí, zatímco Boží střed zůstává nehybný. Dále Patche uvádí, že daná pasáž Proklova (jedná se konkrétně o oddíly V až IX jeho pojednání De Prouidentia et Fato) se nápadně podobá třetí Enneadě Plótínově, v níž se zabývá pohybem hvězd, otázkou astrologie, zla, původu hmotného světa, duše, Osudu a Boha, docházeje k závěru, že duše člověka je podřízena dílem Osudu, dílem Štěstěně.

U Plótína se motiv kola osudu, v němž neměnný Bůh představuje pomyslnou oj, objevuje také, a možno o něm – podle Patche – dokonce říci, že tvoří základ Ennead (bez zajímavosti jistě není ani fakt, že kromě tohoto motivu užívá odkazu na fatalis catena, „řetěz, vřeteno Nutnosti“, který se objevuje mimo jiné též v závěru Platónovy Ústavy). Jak již bylo naznačeno výše, duše se kolem svého středu, počátku, Jedna otáčejí více či méně v kruhu, toužíce po sjednocení s ním (jak ovšem sám Plótínos píše, ryze kruhový pohyb je vyhrazen toliko bohům, a to díky jejich dokonalosti). Cestu, kterak se co možná vymanit z nadvlády Osudu, představuje očišťování a odpoutání se od hmotných věcí, vnějšího světa; zároveň s tím se duše přibližuje ke středu kola osudu, k Bohu. Patche si všímá, že v Plótínově myšlení dochází ve vnímání Boha k posunu oproti dřívější tradici:

„The old idea of God as surrounding His universe and turning it from the outside, however majestic, here gives way to another. With Plotinus He is not merely the spirit that ʽrolls through all things.ʼ He is at the very heart of the universe.“ (Patche, 1929)

Boethius tedy ve svém díle mistrně propojuje pojetí Proklovo – zejména ideu nadvlády Osudu nad člověkem – a Plótínovo, v němž se ve středu kola osudu nalézá Bůh. Poznamenejme totiž, že u Prokla ještě střed s Bohem ztotožňován není; v jeho případě, jak upozorňuje Patche, ještě není možné v plném smyslu o kole osudu hovořit, a to právě z důvodu absence stálého středu. Z úvah Proklových má vyplývat toliko to, že Prozřetelnost jest nad Osudem. I proto se Patche domnívá, že chápat příslušné pasáže Proklova pojednání jako stěžejní pramen vlastních úvah Boethiových je zavádějící.

(http://zemanek.webnode.cz)

TOPlist