Organizovaný zločin v ČR

Přidal: | publikováno: 24. 11. 2012

Zveřejňujeme velmi zajímavý rozhovor na téma organizovaný zločin v ČR. Pro studentský časopis LEMUR odpovídá Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D. z Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Tomáš Šmíd nedávno přednášel také Červenobílým na diskusním večeru o islamismu.

Jak byste popsal organizovaný zločin? Jaké všechny aktivity do něj patří?

Organizovaný zločin je bezpečnostní hrozba nevojenského charakteru, který se vyznačuje nějakou formou struktury a dělby práce. Obsahuje určité podnikání buď přímo v ilegální sféře, nebo v legální, ale ilegálními prostředky. Na rozdíl od jiných typů bezpečnostních hrozeb je organizovaný zločin většinou apolitický. Zločincům je celkem jedno, s kým pracují a kdo jim umožňuje vydělávání peněz.

Řadí se sem obchod s narkotiky, se zbraněmi, organizované vydírání, bývá sem někdy řazeno i námořní pirátství. Organizovaný zločin je esenciálně spojen s korupcí, kterou používá jako jeden ze svých nástrojů. Dále je s organizovaným zločinem neoddělitelně spjato praní špinavých peněz. Každý nelegální zisk se musí zlegalizovat, což moderní komplexní bankovnictví umožňuje celkem snadno.

Které z těchto aktivit se vyskytují na území České republiky?

Bezpochyby je zde stále přítomno organizované vydírání, byť v sofistikovanějších formách a méně než v 90. letech. Také organizované krádeže motorových vozidel, což je případ, kdy organizovaný zločin zaznamenávají i běžní občané. K nejkradenějším vozům stále patří škodovky, tedy typ vozů, který vlastní většina populace. Obchod se zbraněmi v určité míře probíhá taky, ale v nijak zásadním rozsahu, protože nejsme postkonfliktní oblast, kde by byl nadbytek zbraní.

Vzniká tu riziko vstupování kriminálních struktur do legálního byznysu. Ovlivňování politických stran na krajské úrovni nebo nábory černých duší jsou mnohdy spjaté s osobami, o nichž se můžeme domnívat, že jsou součástí struktur organizovaného zločinu. A v neposlední řadě je to organizovaný obchod s alkoholem a cigaretami.

Funguje v Česku také trh s bílým masem?

Jistě. Česká republika je zdrojovou oblastí pro prostitutky i prostituty. Působí tu české, bulharské, ukrajinské nebo i romské skupiny, které „pasou“ členky své vlastní komunity. Celá řada prostituce je sekundárně nedobrovolná. Dívka se mohla dobrovolně rozhodnout stát se prostitutkou, moc dobře věděla, do čeho jde, ale na místě ji nečeká lukrativní výdělek, místo toho se stává sexuální otrokyní. Jsou samozřejmě i případy nedobrovolné prostituce.

Do jaké míry je v Česku rozšířen obchod s drogami?

Je sem dovážen heroin, kanabinoidy i kokain, ale to je drahá droga, takže je záležitostí spíše městských aglomerací a vyšších vrstev. Rozsáhlejší obchod funguje třeba v Polsku, které díky velkým přístavům slouží jako jedna z bran kokainu. U nás je obchod s drogami prováděn zahraničními skupinami, zejména kosovsko-albánskými. Heroin k nám jde především z Afghánistánu přes Balkán a od nás pokračuje na velké trhy západní Evropy, do Německa a Francie. Českou specialitou je výroba pervitinu. Ten se do značné míry spotřebuje u nás, ale oblíbili si ho třeba Němci.

Jaké zahraniční skupiny u nás působí?

Bezesporu ty, které tu mají i rozsáhlejší primárně nekriminální komunity, tedy silnou sociální základnu. Vietnamský organizovaný zločin spočívá především v hospodářské a daňové kriminalitě a padělání. Ukrajinský organizovaný zločin je méně rozšířený než v 90. letech, kdy byl hodně zaměřený na vymáhání pohledávek. Pro ruskojazyčný organizovaný zločin je Česká republika zónou klidu a investic, což je ale ze strategického hlediska nesmírně nebezpečné. U ruského kapitálu je velmi obtížné poznat, jestli peníze pocházejí z kriminálních nebo nekriminálních aktivit.

Je nějaký patrný rozdíl mezi současnou situací a stavem v 90. letech?

Přerozdělily se trhy, zavládl klid mezi jednotlivými skupinami. V mnohem větší míře je vidět snaha o legalizaci. Českým specifikem je, že největší byznys se vždycky točil kolem hospodářské kriminality, nikdy jsme nebyli státem, kde by se vraždili lidé kvůli tunám kokainu, ani překladištěm zbraní jako Podněstří. Ani organizované vydírání zde nemělo takový rozměr jako v zemích bývalého sovětského svazu. Docházelo u nás k defraudacím, bankovním a úvěrovým podvodů, ale ve velkém. Je to do jisté míry dané tím, že klasické kriminální prostředí v České republice vzniklo ze sociální vrstvy zvané veksláci, kteří své podnikání postavili na nelegálním obchodu s valutami, takže je vždycky přitahovala finanční kriminalita.

Můžeme proti organizovanému zločinu nějak bojovat, nebo se máme bát, kam až může dojít?

Boj proti organizovanému zločinu je nesmírně obtížný a zdlouhavý. Lze ho jenom potlačovat, nikdy ho nevykořeníte. Vzhledem k tomu, že se Česká republika stala členem Evropské unie a Schengenského prostoru, je mnohem více ohrožená, protože už není suverénní ve svých hranicích.

Členství v EU také přineslo různé transfery peněz a čerpání eurofondů, na což se nabalují kriminální skupiny. Ty se dostávají blízko politickému prostředí a infiltrují stát více, než když si jen zkorumpují své policisty nebo starosty měst, kde rozvíjejí svůj byznys. Může docházet k plíživé kriminalizaci státu. Tohle vůbec nepodceňuji, česká demokracie není stabilní a nemá dotvořené mechanismy. Stále je to křehký a vratký systém, který může být snadno napaden.

Čeho se tedy může běžný občan obávat?

Běžný občan by měl mít silné vědomí, že organizovaný zločin je závažná bezpečnostní hrozba a měl by tlačit na svoji politickou reprezentaci, aby to brala vážně. Mnohem vážněji, než třeba terorismus, kterým Česká republika ohrožena zdaleka tolik není. V našem prostředí je organizovaný zločin nejzávažnější bezpečnostní hrozba, které čelí český stát, momentálně si nedokážu představit jinou. 

Markéta Bartoníčková
Převzato ze stránek studentského portálu Masarykovy univerzity LEMUR

TOPlist