Vůdcové lidstva a jeho svůdci

Přidal: | publikováno: 31. 10. 2012

Sepsal jsem pro KKLB stručné přiblížení myšlenek knihy Lva Borského Vůdcové lidstva a jeho svůdci (1934). Článek jistě není a ani se nesnaží být odborným a plným zhodnocením Borského biologické filozofie. Věnuji se zde porovnání některých bodů biosofie s učením s Tradice.. 

V knize Vůdcové lidstva a jeho svůdci přichází Borský s koncepcí biosofie  a zásadami biopolitiky, která má vést k udržení národa ve stádiu mužnosti. Lidskou historii Borský nechápe lineárně, ale spíše jako řadu vzestupů a pádů, z nichž se snaží vyvozovat určité zákonitosti. Národům připisuje organické vlastnosti. Snažíc se vycházet z přírodních zákonů, soudí, že se celé národy rodí, rostou a umírají podobně jako jednotlivci. V životě národních těles rozeznává stádia mládí, mužnosti a stáří.

Každé z těchto stádií má svůj vlastní charakter. Mládí přiřazuje primitivním národům. Národům na mužném stupni je vlastní cílevědomost, houževnatost, výbojnost a imperialismus. V dnešní době se prvky stárnutí začínají projevovat především u kavkazoidních národů Evropy a Severní Ameriky. Vývojovému stavu, v němž se nalézají staré národy, je vlastní civilizovanost, humanistické postoje, individualismus, mírnost, blahobyt, ztráta vitality, nízká porodnost, stagnace. Civilizace, která dosáhla této formy, již sama netvoří, a stává se jen udržovatelkou dědictví z časů jejího mužného období. Místo starých národů zpravidla brzy převezmou dynamičtější mladší národy.

Důležitý je poznatek, že kultura národa, který se již dostává do stavu úpadku, silou setrvačnosti nějakou dobu stále roste, jako stoupá hladina nádrže, i když proud vody, který do ní dotéká, slábne. Tak například (nejen) helénská civilizace svých největších úspěchů na poli umění a vědy dosáhla až v období počínající stagnace. Borský se platnost svých tezí snaží dokazovat na známých historických příkladech jako je např. starověký Egypt, mayská civilizace, antické Řecko a Římské impérium. Uvědomuje si však, že pro zhodnocení mnoha historických období chybí dostatečná data.

„Nemohouce z oněch příčin naprostého nedostatku materiálu dotvrditi svou teorii získanou z příčného řezu nyní žijícím lidstvem, také řezem podélným, t. j. průkazem téhož vývoje i uvnitř každého historického celku, spokojujeme se do doby této možnosti s průkazností řezu příčného. Ten je daleko rozhodnější, neboť tu lze přezkoumati naši hypothesu na žijících, před našima očima existujících stádiích státního vývoje, potvrzujících nám plně biologický zákon o mladosti, mužnosti a starobě národů.“

Borský předkládá různé statistické studie s varovnými čísly dokládajícími demografická nebezpečí, která evropským národům hrozí. Největší přírůstek porodnosti byl sledován u slovanských národů krom Československa, ale také u chudších románských národů. I přes protirodinou bolševickou politiku byly zaznamenány velké přírůstky v SSSR. Germánské národy se oproti tomu potýkaly s nejmenší porodností. Podle Borského hodnocení se Německo dostávalo do ještě kritičtější situace než Francie.

Dále se věnuje vysvětlení dlouhověkosti národů Číny a Indie. Jejich starobylost a vysoká porodnost zdánlivě jeho teorie vyvracejí. Dochází ke dvěma vysvětlením. Prvním z nich je tzv. omlazování. Tedy příliv nových kmenů a národů, které ať již jako přistěhovalci, najatí vojáci, nebo dobyvatelé přijímají kulturu a často i jazyk starého národa. Tím dochází k prodloužení života civilizace. Jméno staré firmy se zachovalo, ale jejím nositelem je již jiný lid.  Tak například od 3. století n. l. je římské obyvatelstvo od Caesarů dolů složeno převážně z romanizovaných příslušníků porobených národů. V tomto prostředí však potomci zcivilizovaných „barbarů“ začnou stárnout a vymírat rychleji. Odkazu říše na západě se později chápou germánští dobyvatelé, kteří chtějí být pokračovateli její tradice.

V Indii a v Číně je vidět hned několik kolonizačních vln, které nahrazením starého obyvatelstva nebo smíšením prodlužovaly život těchto civilizací na tisíce let. V Číně jde v poslední řadě o invaze Mandžuů ze severu, která dala Číně novou dynastii a správu a vymírající lid početně doplnila. Za varovné Borský pokládá, že v Indii jsou z potomků etnik, která postupně obsazovala tento subkontinent původní před – drávidští a před – árijští Indové zastoupeni zcela nepatrně. Největšího zastoupení v Indické populaci dosahují míšenci.

Druhým pak je velký důraz těchto národů na náboženskou tradici, ke které Borský přistupuje z ryze praktického hlediska. Váží si náboženství mužných, založených na vysoké moudrosti a zkušenostech – učení, která praktickou nutnost a užitečnost zahalují do roucha božských předpisů. Působí zmírněním poklesu porodů. V Číně tak kult předků vedl ke snaze o co nejvíce dětí.  Převážně chlapců, protože se věřilo, že spásy po smrti dosáhne jen ten, za koho se modlí jeho mužští potomci. V Indii porodnost zvyšovaly sňatky 12 a 14letých. Borský dochází k následujícímu: „Tam, kde nevedou národ filosofové, nýbrž velekněží, vynašli tito, jak soustavným omlazováním lze prodlužovati život starého státu.“

Transcendentní stránka těchto věrouk ho nezajímá. Jeho myšlení je moderní a snaží se opírat o západní vědu.

„Nepochybuji o tom, že v Číně, ale i v Indii znají velekněží tento základní zákon přírody a že jej tají ovšem před cizinci – Evropany. Je věcí cti, aby bílé plemeno nezůstalo za nimi, nýbrž předstihlo je nejen tušením zákona, nýbrž vědeckým jeho zdůvodněním a vysvětlením.“

To je naprosto odlišný přístup než který lze sledovat u tradicionalistů.

„Toto obnovení kontaktu s tradicemi, jejichž duch stále přetrvává, je dokonce jediným prostředkem, jak vzkřísit to, co je ještě životaschopné; což, jak jsme již mnohokrát naznačili, je ta největší služba, kterou Východ mohl Západu poskytnout.“ (René Guénon, Krize moderního světa)

U Guénona mají východní tradice, poté co byl tradiční katolicismus silně narušen protestantskými a osvícenskými moderními „idejemi“, přispět k oživení autentického duchovního života na západě a podat podnět k opětovnému zformování západní tradiční doktríny. U Borského mají být východní učení vědecky prozkoumána pro případné praktické využití v boji západu o jeho biologické přežití. Vrchol kultury Borský vidí v mužném období, kdy „ustupuje metafyzické povídání positivní vědě.“ Guénon moderní vědu pro její profánnost a relativismus odmítá.

Borského kvantita je rovněž odlišný od pohledu Evoly, pro něhož sexualita a pohlavní život neměla primárně plodící stránku. Evola si rovněž uvědomoval rozklad organické rodiny, který pokládal v současném stavu Kali Jugy za nezvratný, a odděloval plození duchovní od fyzického. Důležitější pro něj bylo přežití typu diferenciovaného člověka před demografickými problémy moderního světa.

„… naturalistické jednotky vstoupivší do krize, mohou být nahrazeny pouze určitou jednotkou nějaké ideje. Proti včerejšímu „dobrodružství“ fyzického plození bytostí, jež mohou být odštěpenými „moderními“ bytostmi, dobrými pouze k tomu, aby přispěly k nesmyslenému kvantitativnímu růstu světa, lze tedy postavit buditelské působení těch, kdo duchovně nepatří k současnému světu. Mohou působit na jedince, kteří mají adekvátní kvalitu, a tak po jejich fyzickém odchodu nezůstává nesplnitelné místo. “ (Julius Evola, Jezdit na Tygru)

Pro Borského byla v souladu s jeho kvantitativními biologickými teoriemi hlavní úlohou ženy mateřství. Ve faktu, že ženy začínají odmítat rodit dětí, vidí ztrátu „zdravých pudů“.

Jediná záchrana pro evropské národy, které se dostávají do stádia, kdy se stařecké ideály stávají nebezpečnými, protože již nekrotí divokost mládí, ale podporují nastávající stařeckou slabost, je podle Borského v tom, že se jim musí dát „ideál muže a nikoliv starce“. Za prospěšná pokládá mužná náboženství (např. Islám). Vliv stařeckých filosofií s jejich ideály – dobrota, odpuštění, pokora, mučednictví – by se měl podle Borského omezit. Určité prvky blízké jeho představám viděl v této době ve fašismu a národním socialismu .

Co Borský nazývá mužnými náboženstvími, může v některých ohledech připomínat hodnoty severské solární tradice u Evoly, ale samozřejmě u Borského zcela bez duchovní roviny. Za nutné pro řešení problémů současné doby pokládá Borský vznik biologické filosofie – Biosofie – která by byla založena na vědě a přírodních zákonech. Pevným bodem, z něhož jde pohnout světem, nemůže být podle Borského „žádná metafyzika ale jen fyzika“.

TOPlist