Panika

Přidal: | publikováno: 8. 10. 2012

Dnes se s vámi chci podělit o jeden krátký sonet, který na mě v poslední době velmi zapůsobil. Pochází z pera významného italského básníka, dramatika a válečníka první poloviny minulého století Gabriela d’Annunzia (*12. března 1863; †1. března 1938).

PANIKA
Při nekonečném výronu tom blaha,
jež tryská z lůna nepohnuté země,
zatím co sluncem milovaná, vlahá
v poledním klidu odpočívá němě,

 

v hloubi své duše cítím, jak se vzmáhá
netvárná bytí směs a klíčí. Ve mně
podivná úzkost stále na vše sahá.
Mdlý lidstva strom as‘ jaké zrodí sémě?

 

Mne úzkost jímá. Rozhled na roviny,
jenž nezměrný je, nádhera kol‘ vzduchu,
ta jemná vůně, jež se z kraje vznáší,

 

nesmírné vlny žití prohlubiny,
nad hlavou v zmateném jež plynou ruchu,
‘kýms‘ nejasným mne děsem stále straší.

Gabriele d’Annunzio

Animal Triste. Sonety (překlad Moderní revue Praha, 1922).

TOPlist