Pan definitivní školník

Přidal: | publikováno: 13. 09. 2012

Jaksi mimo soutěž, povýšen nad všechny tyto malichernosti, stojí pan definitivní školník, čili školábr, školda, školina, školmistr, školomet, školmetr, pan Hlavní, pan Důležitý, šuldínek, šulděc, boudař, duch boudy, přídveřník, Kerberos, pan podúředník, tepna závodu, též ministr zásobování se svou chotí řečenou Semlbába nebo paní Rohlíková.

Pan Hlavní je nesesaditelný a nevyrušitelný ze svého olympského klidu. Pamatuje několik ředitelů, a jsa plísněn říďou, zabafá z dýmky a myslí si: “Takovejch jsme už ve zdraví přečkali.” Noví členové sboru hlásí se nejprve u školníka, jenž, uzná-li to za dobré, uvede je k řediteli.

Postavení školníkovo ilustruje nejlépe tato příhoda: Mladičký suplent, vyslaný zemskou školní radou po začátku roku, zabušil nesměle na dveře lóže páně školníkovy. “Co si přejete?” ptá se Kerberos. “Já jsem, prosím, nový profesor.” “Nikoho nepotřebujeme, jsme kompletní,” vece strážce budovy. “Snad pan ředitel dostal nějaké pokyny,” namítá mladý muž. “Ten tam nic nemá,” zazněla strohá odpověď, “to bych já o tom musel vědět.”

Tím, doufáme, je význam osobnosti školníkovy náležitě osvětlen. Veřejnost by však asi zajímal námět, jehož jsme se stručně dotkli, totiž nástup mladistvého suplentíka a jeho uvedení do vojště kantorského. Povíme o tom něco už proto, že je to podivuhodná metamorfóza, při níž se má přes noc študák proměniti v kantora.

Jaroslav Žák

Študáci a kantoři. Přírodopisná studie (1937)

… pokračování příště ;-).

TOPlist